Guerilla gardening je spontánní osazování nevábných městských zákoutí květinami – ale rostliny prý nakonec nejsou to hlavní. „Díky kytkám na plácku, kde se předtím povalovaly vajgly a psí výkaly, poznáte sousedy z ulice, se kterými se člověk jinak míjí a nemá šanci je poznat,“ říká jednatřicetiletý Tomáš Plesník z iniciativy Street gardening.
Jak jste se k pouličnímu zahradničení dostal?
Vlastně úplně náhodou. Když jsem vysypal hlínu, která mi zbyla po sázení rajčat na balkoně, na udusaný nevábný plácek ke stromu před žižkovským domem, kde jsem tehdy bydlel, a vysázel tam kytky; to bylo někdy v roce 2014. A tak nějak samovolně se začali přidávat další, kteří třeba ulicí denně procházeli a záhon se jim líbil – záhy vznikl podobný v té samé ulici nebo jsem zjistil, že kdosi neznámý ten můj vyplel a osázel dalšími květinami. Nakonec to vedlo k propojení více lidí a založení iniciativy Street gardening; dnes jsou podobných „zahrádek“ jen v Praze stovky. Pořádáme přednášky, radíme, co, kdy a jak zasadit, propojujeme firmy s pouličním zahradničením v rámci teambuildingů. Dokonce se jím občas rádi zviditelňují i politici, květiny s námi pod karlínským viaduktem sázela primátorka Adriana Krnáčová.
Guerilla gardening neboli partyzánské zahradničení toleruje většina metropolí po celém světě.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
