S finskou literární hvězdou šedesátých a sedmdesátých let, děvkařem, opilcem, básníkem a překladatelem Penttim Saarikoskim (1937–1983) se čeští čtenáři poprvé seznámili loni: nakladatelství dybbuk vydalo Dopis pro mou ženu, divoký záznam z autorova výletu do Dublinu. Nyní tu vychází v kapesním formátu záznam další výpravy – Čas v Praze. Saarikoski vyrážel často do zahraničí na cesty, které se podobaly spíše útěkům z finské reality a všedního (rodinného) života. Říkal, že ve Finsku není schopen psát.
Do Prahy přicestoval 27. listopadu 1966 a zdržel se 60 dní. Důvodem byla touha setkat se s východoněmeckou básnířkou Sarah Kirsch, s níž se seznámil v Rumunsku. Během čekání, než milenka dostane vízum, překládal, vedl si deníkové záznamy, ale většinu času trávil v kavárnách, klubech a hospodách na ose Národní třída–Smíchov, kde bydlel v pavlačovém domě na dnešní Kroftově ulici. Později zápisky přepracoval do podoby krátkého hutného textu. Vznikla experimentální próza, volný proud myšlenek, v němž autor často i v rámci jedné věty těká mezi současností a dětstvím, oslovuje střídavě nejrůznější ženy svého života a zachycuje všednodenní obrazy spatřené na pražských ulicích.
Hlavním motivem je čekání na okouzlující a prchavou múzu, s níž nakonec strávil pár dnů. Přes rozvolněnou strukturu působí kniha sevřeně – a když ji položíme vedle Dopisu pro mou ženu, vidíme, jak postupovala Saarikoskiho sebedestrukce. O dva roky mladší Dopis už je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
