Bezdrátová mícha
Vědci vyvíjejí neobvyklý způsob, jak vrátit pohyb lidem po úrazu páteře
Lékař a vědec Aleš Hejčl ukazuje na obrazovce počítače snímek páteře, která po úrazu podivně uhýbá do strany, teprve o pár obratlů dál se vrací zpět do původního směru. Mícha se na první pohled zdá být v pořádku, ve skutečnosti je však zhmožděná, oteklá, poškozená tak, že nervová spojení v ní už nemohou přenášet signály z mozku k centrům pohybu. Pacient se pravděpodobně nebude už nikdy normálně hýbat a Hejčl cítí v podobných případech bezmoc: ačkoli je neurochirurg, soustředit se může jen na nápravu a stabilizaci páteře. „S míchou neděláme nic,“ říká nespokojeně a připomíná, že jen v Česku si míchu poraní zhruba 200–300 lidí každý rok. Celosvětově je to až půl milionu případů ročně.
Opravit ji, obnovit v ní nervová spojení lékařská věda zatím neumí a s výjimkou několika vzácných klinických studií se o to u lidí ani nepokouší. O to fantastičtěji vypadá výzkum uskutečněný ve Švýcarsku a publikovaný loni na podzim v časopise Nature. Kromě jisté naděje pro paralyzované přináší také údiv, kam dospělo propojování živého organismu a stroje.
Stiskem tlačítka
Ovládání pohybu bez přímého nervového spojení, pouhou silou myšlenky, je častým námětem sci-fi literatury. Figuruje třeba ve slavné novele Arthura Clarka Setkání s medúzou z roku 1971 či ve starším příběhu Poula Andersona Říkejte mi Joe, jímž se nejspíš inspirovali tvůrci filmu Avatar. Námět je vždy podobný: paralyzovaný, chůze neschopný člověk ovládá svým mozkem stroj, případně uměle…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
