S Mauriciem Acerem jsme se poprvé potkali na ortopedickém kongresu v Berlíně v roce 2014. Čtyřicátník s indiánskými rysy, výrazným nosem a černými vlasy, mluví rozvážně a s respektem. Ač pochází z Bogoty, pracuje řadu let jako traumatolog v nížinném kolumbijském městě Yopal, v kraji bohatém na ropné vrty, ale také na úrazy po nehodách všudypřítomných motorek. Mauriciův bratr, rovněž lékař, dlouhodobě žije a pracuje v Německu. Oženil se Němkou tureckého původu, a tak se v jejich rodině mísí kulturní vlivy. Když se Mauriciovi naskytne příležitost cestovat do Evropy, vždy bratrovu rodinu navštíví.
Kolumbijské zdravotnictví je dlouhodobě podfinancované a čas od času se systém dostane do patu. Zdravotní pojišťovny (existuje jich zde široká škála od státních po čistě soukromé) zadržují platby nemocnicím a ty zase svým dodavatelům a zaměstnancům, pacienti jsou operováni v materiálovém provizoriu či na operaci dlouho čekají. Místní svalují vinu na vysokou míru korupce, aktuální zhoršení stavu pak souvisí s nízkou cenou ropy, která tvoří hlavní příjem kolumbijského státního rozpočtu.Nyní, dva a půl roku od berlínské konference, se mi naskytla možnost zaletět do Yopalu a zašli jsme s Mauriciem na pivo. Ač vystupuje společensky mile a příjemně, jak velí latinskoamerická nátura, dozvídám se mezi řádky, že má starosti. V nemocnici, kde pracuje a která je zároveň jedinou nemocnicí ve městě, byl před pár měsíci jmenován nový ředitel a vyhlásil tvrdá opatření. Nedávno oznámil všem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
