Pokud žijete v Česku a máte dojem, že stále více lidí ve vašem okolí drží v únoru a březnu půst, nejspíš je správný. Tvrdá čísla sice nikdo nemá – ani sociologové, ani církve, ani dietologické společnosti –, ale pohled na stránky různých časopisů i rozhovory s odborníky naznačují, že askeze je dnes trend, a to i mezi lidmi, které jít do kostela ani nenapadne.
Současné tuzemské postění kopíruje katolickou tradici – čtyřicet dní, počínaje Popeleční středou, která zpravidla připadne na únor. A nejčastější postní model je vystříhání se masa, alkoholu, a kdo z kuřáků to zvládne, tak i cigaret.
Religionista Josef Kružík vidí věc tak, že lidé v dávných dobách praktikovali půst jako jisté „vydírání“ bohů, kdy chtěli vlastním utrpením upoutat pozornost vyšších sil, a ten soudobý se víc blíží křesťanskému pojetí, a to nejen podle kalendáře. „Smyslem je více se soustředit na vztah s Bohem a také získat – nebo prověřit – vlastní moc nad sebou samými,“ říká Kružík. Podle něj je právě duchovní hledačství a zvědavost jedním z motivů, který vede lidi k tomu držet se zkrátka. Druhým je ryze aktuální touha po zdravém životním stylu. Kombinace duchovna a obliby detoxikačních diet tak vytváří pro současného sekulárního člověka přitažlivý mix.
Měsíc bez masa je chvályhodný, co takhle měsíc bez telefonu?
Když Kružík přemýšlí nad tím, proč se postní úsilí vzmáhá právě teď, dochází k tomu, že je to možná podvědomá reakce na čím dál víc propojený a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
