Předminulou středu hlasovali poslanci o novele jednoho z nejdiskutovanějších zákonů posledních let. Jen co hlasování o veřejném registru smluv skončilo, mezi zastánci průhledné veřejné správy vypuklo zděšení a pobouření. Nebylo příliš divu: poslanci svým nečekaným návrhem, aby smlouvy nemusely zveřejňovat státní, krajské nebo obecní organizace „obchodní a průmyslové povahy“ (přesněji řečeno ty, kde stát nebo samospráva vlastní alespoň polovinu), do značné míry popřeli smysl celého zákona. A ani se tím příliš netajili.
Nad veřejnými firmami se vznáší dlouhodobé podezření, že právě tudy unikají korupčními kanály veřejné peníze. Podle dat státních statistiků navíc dlouhodobě rostou a protéká jimi čím dál víc peněz, což je pro zastánce zákona o důvod víc podřídit je co nejširší občanské kontrole. A neuspěl ani argument, že proklamovaný důvod změny – aby městské firmy nebyly kvůli své otevřenosti znevýhodněné v boji o trh se soukromými konkurenty – nedává ve valné většině smysl. Firmy pečující o veřejnou zeleň, bytový fond nebo dopravní podniky velkých měst zpravidla z logiky věci žádné konkurenci nečelí.
V minulém týdnu se zvířený prach usadil a právníci se začali dívat na to, co by vlastně poslanecká verze zákona (ještě je na řadě Senát) znamenala. Ukazuje se, že celá věc je trochu zamotanější.
Povaha věci
„Obchodní nebo průmyslová povaha“, jak stojí ve schváleném návrhu, představuje i pro laiky velmi ohebnou formulaci. Jak říká právník Josef Karlický z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
