Kdo se začátkem osmdesátých let ptal, jak vypadá nebe, tomu nabídl netradiční odpověď muzikál
Xanadu.
Jako počítačem generovaná diskotéková laser show. Tahle představa je přitom jen špičkou z ledovce podivností, z nichž se skládá film, který do hlavních rolí obsadil muzikálového veterána Gena Kellyho a Olivii Newton-John coby múzu strádajícího umělce. Zápletka je naivní i v měřítkách žánru: tahle múza pomůže umělci zprovoznit svéráznou diskotéku, kde se potkávají čtyřicátá a osmdesátá léta, a celý film dává dohromady podobný smysl jako zmíněná fúze. Tvůrci v čele s režisérem Robertem Greenwaldem se pokusili o nemožné. Přitáhnout do kina mladou disko generaci i jejich prarodiče; není divu, že pohořeli. Pokud mají muzikálové hity
Pomáda
a
Horečka sobotní noci
pomyslného potomka, který se nepovedl téměř zázračným způsobem, je to právě
Xanadu
.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
