Martin Jahoda to líčí jako vyloženě vánoční příběh – nebýt Vánoc, nic by nebylo. Na Štěpána 2012 šel s bývalým spolužákem v Pelhřimově na hokej, a protože těsně po Ježíšku není kam spěchat, zapovídali se večer po hokeji v autě o něco déle než obvykle. Jahoda měl tou dobou dobrou manažerskou práci ve Staropramenu, Jan Březina ještě lepší v T-Mobilu. Ve 33 letech ale na oba začalo pomalu doléhat vědomí, že život je jen jeden a že jestli se chtějí někdy pustit do něčeho dobrodružnějšího, než je matrixová kariéra v kanceláři, moc dalších šancí už nebude.
„Po pěti letech v korporaci začne každý snít o tom, že zkusí něco vlastního. Jenže pak přijdou rodiny a hypotéky a sebrat odvahu je čím dál těžší,“ vzpomíná Jahoda. „Nám se to povedlo,“ dodává hrdě.
Brainstorming v zamlženém služebním autě prý tehdy o Vánocích trval přes dvě hodiny. A šel klasickou cestou – zkusme vymyslet něco, co nám samotným chybí a co by nás bavilo. Oba měli malé děti, oba mají rádi sport. A tak dnes vydělávají na tom, že u školáků testují vlohy pro nejrůznější sportovní disciplíny a radí rodičům, jaký sportovní kroužek vybrat. Kdo někdy po prázdninách tápal, kam svoje potomky zapsat, ten pochopí, že tahle služba má svoji cenu.
Podobný nápad, který na první pohled vypadá smysluplně, dostane jednou za čas kdekdo. Přestat snít a pustit se do realizace je ale jiná, mnohem těžší věc. Tady je deset českých příběhů, kdy se to povedlo – a s nimi i deset lekcí pro každého, kdo by se chtěl vydat stejnou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
