Rusko v Sýrii zapadne do blízkovýchodní bažiny, předvídal Barack Obama loni v září. Ruské letectvo tehdy vstoupilo na straně režimu do syrské války a americký prezident chtěl těmito slovy zčásti ospravedlnit vlastní zdrženlivost, s níž odmítl zřídit bezletové zóny či jinak výrazněji zasáhnout do konfliktu. Obamovo přání bylo otcem myšlenky, zdá se po minulém týdnu.
Jen díky intenzivnímu ruskému bombardování Asadův režim, kterému docházely síly, zvítězil v pět let trvající bitvě o Aleppo. Putin tedy nevězí v bažině a jeho úspěch sahá za hranice zničeného města: bude si moci diktovat podmínky budoucího syrského uspořádání a na Blízkém východě bude mít větší slovo. Není náhoda, že se upevňují i vztahy Moskvy s Egyptem nebo Izraelem.
Pád Aleppa také znamená, že se země hostící syrské uprchlíky musí připravit na jejich trvalý pobyt. Autorovi těchto řádků v minulých dvou letech desítky Syřanů řekly, že podmínkou jejich návratu do vlasti není mír, ale pád nenáviděné diktatury. Ten se nyní vzdálil do nedohledna a Syřané se možná stanou do světa rozprchnutým národem, podobně jako Arméni po genocidě před sto lety.
Na venkov
Dobytí Aleppa je tedy zásadním milníkem války, přesto je zrádné odvozovat z něj závěry pro její další vývoj. Bitvu totiž vedle ruských letadel rozhodly šíitské milice z Libanonu, Iráku, Íránu – samotná syrská armáda je slabá, trpí nedostatkem vojáků a bez zahraniční pomoci by se zhroutila. Tato slabost se opět ukázala v minulém týdnu. Jakmile…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
