Kam se řítí svět?

Respekt 30/2016

Z hlediska statistiky žijeme v nejbezpečnější části světa v nejbezpečnější epoše lidských dějin (Steven Pinker: The Better Angels of Our Nature, New York 2011). V Evropě máme nejnižší počet vražd a násilné trestné činnosti na světě.

Reklama
Reklama

Pokud však čteme nejen české, ale i zahraniční deníky a jejich on-line verze, máme dojem, že se zcela topíme v násilí a krveprolití. Jak je to možné? Příčin bude jistě mnoho, chci se však pozastavit u koncepce zpravodajství tzv. oficiálních a „seriózních“ medií. To, čeho jsme v poslední době svědky, je, že hlavní média v Evropě spoluvytvářejí atmosféru strachu, přestože se relativně nic strašného neděje. Bombové útoky IRA, ETA, akce skupiny Baader-Meinhof a Kaddáfího Lockerbie byly vystřídány jinými útoky a typy útočníků a s ohledem na to, co se děje v afrických zemích (Nigérie, Keňa, Mali apod.) či státech Středního východu (Irák, Afghánistán, Pákistán), Evropané reálně žijí dál svou pohodu.

Média si ovšem v poslední době pletou zpravodajství s přepisem policejních svodek. To, že psychicky narušený kluk v návalu vzteku zabil svou přítelkyni nožem na kebab a Japonec ubodal dvacet svých mentálně postižených spoluobčanů, jsou jistě tragické, děsivé a soucit budící činy, nicméně tyto činy nepatří na první stránky hlavních deníků, ale bulváru, případně jako studie lidských vášní a iracionálna na prkna divadel. V seriózních denících by se měly ocitnout pouze v nějaké rubrice krimi na konci, protože to nejsou skutečnosti, které by podstatným způsobem utvářely naše běžné životy. Jsou to činy extrémní a (statisticky) výjimečné, jež nám připomenou, že pod povrchem racionality, pravidel a disciplíny se skrývá děsivé iracionálno (nenávist, frustrace, vykořenění, patologie). Část populistických politiků, kterým se podařilo vnutit svůj diskurz médiím, vytváří atmosféru strachu a nutí nás zaměňovat realitu za možnost, jaká by mohla realita v nejčernějších snech být, čímž plní přání patologických individuí z malé skupiny pod zkratkou IS a dokazují staré šachové moudro, že hrozba je někdy účinnější než její provedení. Skutečnými vojáky IS jsou dnes už spíše lidé jako Donald Trump, Marine Le Pen či Václav Klaus ml., kterým se daří v médiích prosazovat extremistické vidění světa, jež se takřka nikde nepotkává, nebo pouze okrajově, s realitou, kterou žijeme.

Doc. Mgr. Jaroslav Daneš, Ph.D.

Radí mi internet a mé srdce

www.respekt.cz

Mám potřebu vyjádřit svůj názor na to, co předvedla ve sněmovně paní poslankyně Pavlína Nytrová v souvislosti s projednáváním novely zákona o registrovaném partnerství. Pro mě je tento výstup potvrzením jejího ignorantství a profesního selhání. Kdyby všichni uvažovali jako ona, kupříkladu lékaři, soudci, ekonomové i řemeslníci, tak bychom se nestačili divit. Kdyby například lékaři pracovali stylem paní Nytrové, mnoho pacientů by se mohlo dostat do potíží a první pomoc a léčba u lékařů by se dostaly pouze jimi subjektivně preferovaným lidem (viz výroky „jako to cítí moje srdce“ a „našla jsem si informace na internetu“).

Podle mého názoru je nutné, aby ve sněmovně byli lidé vzdělaní (kvalifikace a určitý stupeň vzdělání), s profesionálním přístupem, nezaujatí a bez předsudků a s jistou dávkou humánního cítění a empatie. Už od základních škol až po univerzity se studenti učí, kde lze na internetu najít věrohodné zdroje informací a jak s nimi pracovat. Tady je vidět, že paní Nytrová absolutně netuší a nedokáže rozlišit, co je a co není věrohodný a vědecky podložený zdroj, a neumí pracovat nejen s internetem, ale ani se svým poslaneckým mandátem. Mám velké pochybnosti nejen o vzdělání paní poslankyně Nytrové, ale také o společenské zodpovědnosti a vůbec lidské soudnosti. Vím, že nelze posuzovat politickou stranu podle excesu jednoho poslance, nicméně je více než zřejmé, že tímto výstupem paní Nytrové parlamentní strana ČSSD dost utrpěla a že může přijít o jistou část (i potenciálních) voličů.

MUDr. Bc. Marta Beníšková

Nesmírně jsem byl potěšen, když jste se odhodlali používat ženská příjmení v pravé podobě a přestat urážet všechny ženy – umělkyně, sportovkyně, političky – komolením jejich jmen. Dochází tak k úplně hrůzostrašným patvarům (Lollobrigidaová, Massiniová apod.). Nejhorší je to při sportovních přenosech, když reportéři takto komolí jména atletek, která jsou zároveň vidět na obrazovce. Přiznám se, že raději (pokud je to možné) sleduji takové přenosy na jiných kanálech než ČT, protože to opravdu rve uši. Mám dojem, že se tomuto zhovadilému nařízení svého času vzepřela bývalá lyžařská reprezentantka Zuzana Kocumová a byla za to odvolána z komentování závodů. Ještě jednou díky za vaše opatření.

Milan Hanzlíček, Třebíč

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte