Středověk na ministerstvu
Úřednictvo se k literátům chová jako vrchnost k poddaným
Na ministerstvu kultury koluje čtyřsetstránkový materiál, jehož obsah může rozhodnout o osudu českého literárního provozu možná na desetiletí dopředu. O co jde? Česká republika doteď zaostávala za zeměmi regionu mimo jiné i tím, že zde chyběl literární dům či literární centrum, instituce, která by zastřešila propagaci a prezentaci české literatury nejen v zahraničí, nýbrž i v Česku. Zatímco v Polsku mají Institut knihy a na Slovensku Literární informační centrum, organizace, které s jasným posláním činí jasné kroky, česká literární prezentace tápe: ve Frankfurtu v roce 2015 například Česko nastoupilo s Komenským. Učitel národů v nadživotní velikosti byl centrem české expozice a hlavním tématem. (V Německu mimochodem málokdo ví, kdo je Komenský.) Místo současných autorů a jejich knih stánek zaplnily komerční prezentace tiskařských firem. Z knih dostaly velký prostor učebnice a slovníky. Jeden článek z literárního serveru H7O prezentaci výstižně shrnul jako „Středověk ve Frankfurtu“.
Podobné shrnutí by se dalo použít i v případě fungování ministerstva kultury. I zde se uplatňují středověké metody, kdy se s těmi, jimž by se mělo sloužit, zachází coby s poddanými, zatímco úřednictvo se chová jako vrchnost. (Toto vnímání ministerstva se mimochodem dobře odráží i v Česku dosud ustálené frázi „Vyšlo s laskavou podporou ministerstva kultury“. Slovo „laskavou“ zde nemá co dělat, jde o náplň práce ministerstva.) Materiály, které by z podstaty věci měly být konzultovány…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
