Patriotismus a pocit povinnosti nebývají dobrý základ pro film. Důkazem může být i thriller Alfreda Hitchcocka
Zahraniční dopisovatel
z roku 1940. Příběhem o americkém novináři, který ve válečné Evropě hledá sólokapra a zamotá se do nepravděpodobné špionážní zápletky, přispěl režisér do vlny filmů, jimiž Hollywood bojoval za „americkou věc“. Pokusil se sice k zakázce přistoupit po svém a kromě tématu neprávem pronásledovaného člověka film obsahuje i pár pasáží hitchcockovského napětí. Ale záplava motivů a odboček má daleko k jeho typickému odlákávání pozornosti. Anebo ji vlastně odlákal mistrovsky: film působí, jako by si v něm s humorem sobě vlastním zkoušel motivy a scény, které později využije ve svých slavnějších dílech.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
