Naplněn nicotou

Které umělcovo tvůrčí období posluchači nejvíc nesnášeli? ptá se jedna z otázek vtipného testu, který doprovází velkolepé balení osmi bilančních CD Oldřicha Janoty nazvané Ultimate Nothing. Nabízené odpovědi jsou: buď to minimalistické, to meditativní, nebo úplně všechna. A fakt, že správná varianta je prý ta poslední, naznačuje, že tvorba unikátního tuzemského písničkáře má v sobě velký kus neuchopitelnosti i nepoddajnosti.

I ve volném a pestrém prostředí českých folkařů a solitérů s kytarou představuje Janota autora, který nikdy nebyl součástí žádného uskupení ani žánrových proudů. Od introvertních vypravěčských poloh z počátku osmdesátých let se přes experimenty s magnetofonovými smyčkami postupně propracoval k úspornému, repetitivnímu výrazu v hudbě i textech, kde namísto líčení příběhů vítězí spíše nedůvěra v to, že slova kdy mohou sloužit jako nástroj porozumění. Navíc fakt, že se Janota často zdráhá své písně zaznamenávat a vydávat, vede k tomu, že jeho dílo lze těžko uchopit v celistvosti, tím méně konzervovat – ale na druhou stranu jím lze vést mimořádně fascinující průřezy.

Tím prvním se na sklonku loňského roku stalo knižní vydání textů pod názvem Kytaru s palmou, nyní Janotovu tvůrčí dráhu rekapituluje unikátní výběr archivních nahrávek z posledních čtyř dekád, z nichž drtivá většina se na CD objevuje vůbec poprvé. Ultimate Nothing tak nejsou ani sebrané spisy či „best of“, ale především jde o podrobný a napínavý záznam Janotova…