Možná jste ho pod stromečkem taky našli: lístek do zahraniční galerie, ideálně rovnou spojený s jízdenkou do Vídně, Drážďan či třeba Berlína. Právě německy hovořící země se totiž v poslední době stávají čím dál oblíbenějším cílem českých milovníků umění. Souvisí to nejen s klesajícími cenami jízdného díky konkurenčnímu boji dopravců, ale především s tím, že se z ježdění do ciziny za kulturou stal dobrý trend.
Nepřišlo to z čistého nebe. Němci a Rakušané pro propagaci svých galerií (neboť ty na rozdíl od tamních neméně skvělých divadel od Čechů nedělí jazyková bariéra) dělají, co můžou. Třeba s Českými drahami vymysleli, že po předložení jízdenky v galerii dostanete slevu na vstupné. Nebo vám v autobusu promítnou, co všechno můžete v tom kterém městě zhlédnout. A hlavně je pro řadu tamních institucí už dávno samozřejmostí, že program na svých internetových stránkách zveřejňují v češtině – a stejně tak mimochodem komunikují s novináři.
Není proto divu, že třeba taková vídeňská Albertina (kam teď Češi o Vánocích hojně vyrážejí na retrospektivu Edvarda Muncha) loni napočítala přes 600 tisíc návštěvníků a letos očekává nárůst o dalších pár desítek tisíc. Pro srovnání: pražská Národní galerie měla za stejné období téměř poloviční návštěvnost, a to má přitom své nesrovnatelně větší sbírky umístěné hned v sedmi objektech; včetně turisticky atraktivních lokalit v samém centru města.
Svou kulturu na rozdíl od německy hovořících zemí zkrátka neumíme – ať už to marketingové…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
