Nepotřebujeme dítě, aby nám oznámilo, že „císař je nahý“ – to víme sami. Co v současném politickém marasmu chybí, je hlas dospělého myslícího člověka. Kdy u nás naposled od časů Václava Havla nějaký politik veřejně promluvil o dobru a zlu, pravdě a lži, aniž by při tom on nebo jeho posluchači tajně nekuckali smíchy?
„Někdy jsou nám mrtví bližší než živí,“ řekl o francouzské filozofce Simone Weilové (1909–1943) Albert Camus. Konkrétně její esej O zrušení všech politických stran lze doporučit každému, kdo bádá právě nad tím, proč je politická scéna okupována panáky, kteří žvaní, jen aby nic nemuseli říct. A rovněž politikům, které - snad ve chvílích slabosti - napadá, kam se v předivu stranických zájmů, povinností a vášní poděla jejich vlastní schopnost úsudku.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 74 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
