Manifest euforického nepořádku

Nekralují hitparádám, nevyprodávají haly, přesto jim závidějí mnohem slavnější kapely. Americkému triu Liars se za čtrnáct let existence podařilo vydobýt si luxusní pozici, kdy s každým řadovým albem zkoušejí nové nástroje, žánry, témata či koncepty – a fanoušci i recenzenti přitom pokaždé zvědavě vyhlížejí, kam se vydají.

Nezískali si to privilegium zadarmo. V začátcích sklízely jejich zvukové a rytmické experimenty i opovržlivé recenze. Liars ovšem vytrvali a publikum dnes ví, že od nich je třeba čekat nečekané, což je ideální nastavení pro přijímání umění. Někdejší kytarově punkové uskupení si v průběhu let osvojilo taktiku odhodit nástroje v okamžiku, kdy cítí, že už všichni členové získávají jistotu v hraní. To vše v zájmu zachování spontaneity, tvůrčího vzrušení a punkové nátury.