Chtěl jsem natočit film jako Orson Welles

RESPEKT 40/2012

Dovoluji si velice stručně reagovat na rozhovor s panem Ondříčkem. V závěru rozhovoru režisér pláče nad tím, jak pirátské stahování ničí umělce. Neuvědomuje si jednu zásadní věc – lidé si na stahování zvykli čistě z důvodu absolutní nepružnosti hudebních producentů v ČR. Po mnoho let na trhu chyběla možnost nákupu hudby přes internet (rozuměj stažení za poplatek, ne zaslání CD domů). A nyní se jen málokdo vzdá toho, co měl doposud zdarma. A stejný problém je s filmy. U těch je dnes situace ohledně legálního nákupu on-line tragická. Kdy si půjde stáhnout Ve stínu za 99 Kč? Pochopitelně bez ochran před kopírováním? Stručně řečeno – hudební a filmový průmysl si za nynější situaci může sám. Piráty nevolím, hudbu si občas kupuji na iTunes a z firmy OSA mám stejně jako Jaromír Nohavica husí kůži.

           Jiří Voseček


DÁREK PRO NĚKTERÉ

RESPEKT 43/2012

Stejně jako mnoho jiných autorů vyjadřujících se k situaci na Kubě autorka ve své úvaze předpokládá, že demokracie je jakýmsi automatickým řešením veškerých problémů třetího světa. Podle mého názoru by s ní žádný řadový Kubánec stoprocentně nesouhlasil.

V lednu 2012 jsme s přítelkyní strávili na Kubě dovolenou – na téma demokracie jsme se bavili s několika místními, většinou vzdělanými Kubánci pracujícími v cestovním ruchu. Ani jeden z nich nám na otázku, zda by uvítal demokracii, neodpověděl naprosto kladně. Všichni naši „respondenti“ měli většinou strach z uvolnění trhu a následného vlivu rozvojového kapitálu, rozbití tradičních hodnot a zejména pak přesunu drogových mafií z Mexika na Kubu (z Havany do Miami je to jen nějakých 90 mil po moři). Všichni, s nimiž jsme se bavili, nám také víceméně tvrdili, že si přejí alespoň částečné zachování komunismu, jelikož mají  strach, že by demokratický režim a s ním spojené tržně kapitalistické změny mohly vést k vytvoření hlubokých příjmových propastí a z toho plynoucí nestability. Raději než rychlý nástup demokracie by viděli velmi pozvolné změny společnosti a kontrolovaný přechod právě ke kapitalismu čínského typu. Chápu, že autorka své čtenáře nechtěla zatěžovat úvahami o úskalích demokracie – článek by se pak možná ani nevešel do celého vydání Respektu. Ovšem je nutno také podotknout, že nekritickým protežováním jednoho politického směru nad druhým se autorka v podstatě dopouští stejného hříchu jako ti, které v článku kritizuje.

           Milan Brlík

MRAZÍK ČECHY NESPÁLÍ

RESPEKT 43/2012

Díky za pokus o vysvětlení rostoucí podpory komunistů, ale při vší úctě to byl pokus dost omezený. S dovolením bych doplnil tři body, které by v takové analýze po mém soudu neměly chybět (a v té vaší povážlivě schází): 1) dlouhodobé (a místy účelové) ostrakizování komunistické strany z ní snímá odpovědnost za dění v této zemi, a tak může stále působit jako alternativa vůči establishmentu – z něj je český volič, jak známo, znechucen a opakované strašení komunismem přestává fungovat; 2) dlouhodobě podceňujeme prvky kontinuity vzhledem ke komunistickému režimu, jako by se tu disent těšil před listopadem masivní podpoře, jako by tu dodnes nebyly ve velké oblibě normalizační seriály či jako by se tu roku 1989 mávnutím kouzelného proutku měla proměnit valná část populace – za rozbor a zamyšlení stojí například kniha Michala Pullmanna Konec experimentu, jedna z prvních seriózních historických studií, která se těchto kontinuit mezi normalizací a dneškem nebojí; 3) argument o stárnoucí generaci komunistických voličů, která v dohlednu vymře, slýcháme minimálně posledních 15 let a ono stále nic… (O. Kundra jej implicitně používá v závěrečném odkazu na mladé generace) – není čas tento argument znovu promyslet, doplnit, případně opustit a nahradit přiléhavějším vysvětlením?

           Robin Ujfaluši

ANKETA

RESPEKT 43/2012

Rád bych poněkud nesouhlasil s názorem Petra Pitharta, tak jak jej vyslovil v Anketě. Údajně se „systematicky“ v bývalé Jugoslávii dotazoval – a rok před prvním výstřelem si „to“ tam prý nikdo nedokázal představit. „Tím“ je zřejmě míněna občanská válka se všemi jejími excesy.

Inu, já jsem měl v roce 1987 možnost mluvit se Slovinci, z jejichž úst jsem slyšel jednoznačně vyjádřenou touhu po osamostatnění. Příliš se netajili svou nechutí doplácet na chudší a zaostalejší oblasti tehdejší SFRJ, zároveň mluvili o Chorvatech, kteří se prý zaobírají podobnými úvahami.

Od smrti maršála Tita, který – sám původem Chorvat – držel federaci dlouhá léta pohromadě svojí autoritou, tenkrát uplynulo sedm let a příznaky eroze společenství bylo možno – při debatách se Slovinci či Chorvaty – snadno postihnout. Jedním dechem však vyjadřovali obavu, že takové kroky by byly následovány tvrdým vojenským zásahem ze strany Bělehradu a že Srbové by se mohli obrátit o pomoc ke svým „pravoslavným bratřím“ v Moskvě.

O čtyři roky později se jejich představy změnily v realitu – naštěstí bez účasti Moskvy, která v té době měla dost potíží sama se sebou. Tehdejší angažmá EU v balkánském konfliktu se dá přirovnat k pohybu slona v porcelánu, přinejmenším jako diplomatická impotence – s mírovými dohodami řádně pohnuly až USA, osobně Richard Holbrooke. Což přinejmenším problematizuje Nobelovu cenu za mír pro EU, jejíž udělování v minulých letech už bylo provázeno mnoha otazníky.

           Leoš Šedo    

BEZ KALOUSKA TOP 09 NEPŘEŽIJE

RESPEKT 43/2012

Poslanec Jan Farský (TOP 09) v článku uvádí, že prosadil protihazardní zákon, „díky němuž obce získaly možnost regulace hazardu na svém území“. Poté pochválil Kalouska, že se u onoho zákona „postavil za to, co jsem navrhoval“. Jelikož se pomocí obcím, jak se zbavit hazardu, v rámci občanského sdružení Brnění a Občané proti hazardu profesně zabýváme, musím Farského tvrzení korigovat. 

Pokud by platilo, co tvrdí Farský, nemusely by nyní čtyři obce žalovat ministerstvo financí, které právě na základě Farského novely odmítá automaty rušit. Ještě předtím, než sněmovna minulý červen poslala do Senátu novelu zákona o loteriích, Ústavní soud rozhodl, že obce vždy měly právo regulovat veškeré formy hazardních přístrojů, i ty povolované ministerstvem financí, které řídí Miroslav Kalousek (TOP 09). Ministerstvo financí tuto pravomoc obcí předtím dlouhodobě neuznávalo. Farského novela ale toto právo obcím opět odňala! Až do roku 2015. A to navzdory tomu, že Ústavní soud řekl, že žádný zákon nemůže toto ústavní právo obcím zrušit. Protiústavnost novely konstatoval i ombudsman. Novela, která podle Farského obcím pomohla, jim tedy ve skutečnosti uškodila a dnes reálnou možnost regulovat hazard nemají. Za několik měsíců, po dalším rozhodnutí Ústavního soudu, se to, doufáme, změní a navzdory zákonodárcům budou obce moci automaty ze svého území vykazovat.

Matěj Hollan

            občanské sdružení Brnění,
            MapyHazardu.cz

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte