Hlídač

Náš letní seriál si z každé dekády od třicátých let do současnosti vybírá jeden tuzemský snímek, na který se – přestože byl ve své době významný – nějak zapomnělo. Zrekonstruujeme si, co ono zapomnění způsobilo.

Sedmdesátá léta v české kinematografii bývají spojována se dvěma vlnami normalizace. V jedné z nich byli odstaveni od práce filmaři, kteří se „příliš identifikovali s obrodným procesem šedesátých let“. Místo nich naopak nastoupily „staré kádry“ s novými agitkami, jež opět zavedly „ideově správný pohled“ na předcházející dekády. Ve druhé vlně se pak spustil boom únikových komedií či krotkých komunálních satir, které v zásadě měly utvrzovat v tom, že žijeme v rozvinuté konzumní společnosti a můžeme se spokojeně stáhnout do soukromí.