Finanční trhy zažily minulý týden jedny z nejhorších chvil od vypuknutí světové finanční krize v roce 2008. Zisky celého roku se úplně smazaly. Akcie v Asii, Americe i Německu padaly od úterka do pátku. Rizikové prémie u státních dluhopisů začaly naopak prudce růst a bohužel nejen na periferii eurozóny, ale kromě Irska všude v tzv. olivovníkovém pásu. Krize se tedy přiblížila do jádra Unie. Itálie a Španělsko jsou totiž důležití světoví hráči, a to jak ekonomicky, tak geopoliticky. Banky spěchaly s volnými penězi zpět do bezpečných přístavů centrálních bank (opět především v Evropě) a vyplašení investoři nakupovali zlato a švýcarský frank.
Impulz růstu
Z globálního pohledu se dosti nešťastně sčítají tři jevy. Na prvním místě je evropská dluhová krize, která je ve skutečnosti krizí institucionální. Evropské státy a instituce se neumějí shodnout na řešení, které je přitom věcně poměrně jednoduché (evropský dluhopis, Evropský měnový fond, zárodek společných daní). Obavy ze zadluženosti se týkají i Spojených států, zde však nejsou tak akutní: v případě USA jde spíše o dlouhodobou neschopnost nalézt politickou dohodu, jak postupně zadlužení snižovat. I to však pochopitelně stačí k nalomení důvěry trhů.
K obavám z& …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
