V poslední době přicházejí smutné zprávy týkající se osobností z někdejšího ostrůvku českých emigrantů ve francouzské metropoli. Před pár týdny tam zemřel básník Prokop Voskovec. Jako jeden z prvních o tom informoval spolupracovník Českého rozhlasu a dlouholetý zpravodaj Svobodné Evropy z Paříže Jiří Slavíček. Tušil tento proslulý český novinář a mezi kamarády obdivovaný bonviván, že už zvoní hrana i jemu? Asi těžko, byť své tělo vystavené nesmírně intenzivnímu způsobu života v poslední době sám přirovnával k Jugoslávii z počátku devadesátých let. „Na první pohled je to celek, v němž ale každá část touží po samostatnosti.“ Jirka zemřel nečekaně 4. března, ve věku sedmašedesáti let.
Posluchačům rádia jeho občanské jméno asi nic neřekne. Znali ho pod pseudonymem Adolf Bašta. Do paměti se určitě vryl jeho nakřáplý pádivý hlas. Umocňovala jej kultivovanost a bohatství slovníku plného informací, postřehů, glos a především vtipných bonmotů. Slavíček totiž patřil k těm novinářům, kteří svět neprožívají tragicky, ale jako vzrušující divadlo, jež stojí za pozornost, a proto i naději. Mimo politický rozhled měl také úžasné kulturní vzdělání, což dokázal využít třeba u popisu banální stávky, který se stal jedinečným posluchačským zážitkem. „V čele průvodu šla mladá rozhněvaná žena s rudým praporem nad hlavou, učiněná ,Svoboda vede lid na barikády‘ od Eugèna Delacroixe, prsa jí ovšem cudně halilo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
