Od chvíle, kdy se komunisté u nás zmocnili vlády, uplyne brzy 62 let. Víme už všechno o událostech, které dodnes ovlivňují naše osudy? Jakou roli například v únoru 1948 hrála ČSSD a proč se v rozhodující chvíli nepřipojila k demokratickým stranám?
Po komunistických převratech v zemích východně od železné opony se na počátku roku 1948 také Československo ocitlo v politické krizi. Vláda kvůli sporům mezi Komunistickou stranou Československa (KSČ) a ostatními stranami nebyla schopna projednávat návrhy zákonů a hrnula je před sebou. Na zasedání 13. února kritizovali nekomunističtí ministři personální přesuny v bezpečnostních sborech, kterými KSČ upevňovala svůj vliv v policii. Vládní většina rozhodla, že ministr vnitra, komunista Václav Nosek, musí věci napravit. Jenže KSČ od té doby schůze sabotovala.
Aby na obstrukce upozornili, rozhodli se národní socialisté, lidovci a slovenští demokraté, že ministři jejich stran podají 20. února demisi. Počítali s tím, že prezident Beneš demisi odmítne, veřejně tak vysloví demokratickým ministrům důvěru a ukáže na viníka krize. Přitom však podcenili dvě zásadní věci. Zaprvé: nezískali Benešovo jasné stanovisko, ačkoli hrozilo, že pokud prezident demisi přijme, předseda vlády Gottwald se pokusí sestavit nový, komunistům poslušný kabinet. Zadruhé: záměr neprojednali se sociálními demokraty, bez kterých neměli v parlamentu a ve…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
