Mlčeti zlato

Jak vypadá okolí nejambicióznější dopravní stavby v Česku

Ohradit plotem, nikomu nic neříct a vrtat. Zhruba takto probíhá každodenní komunikace kolem pražského silničního tunelu Blanka. Vše je orámováno plakáty se slibem, že po jeho dokončení bude ve městě všechno lepší. To se ještě uvidí. Mezitím můžeme sledovat, jak jedná milionové město s několika tisícovkami sousedů, kteří bydlí nad tunelem a gigantická dopravní stavba jim denně komplikuje život. Není to příjemný pohled. A obyvatelé Letné se po mnoha měsících začínají bránit.

Bombardujte je
Bude se tu točit nějaký film? Tuto otázku položil na cestě domů Jaroslav Světlík dělníkům, kteří před jeho domem na Letné skládali palety s dřevěnými trámy. Nikoli, dělníci firmy Metrostav začali právě stavět ochrannou konstrukci před padáním omítky, která by mohla v důsledku stavebních prací v tunelu Blanka ohrozit kolemjdoucí. Před jeho očima se tak chystali navrtat do domu díry, aby dřevěné lešení připevnili. K takovému kroku sice podle stavebního úřadu Prahy 7 firma nepotřebuje žádné stavební povolení, nicméně je nutné mít zábor veřejného prostoru a souhlas majitele objektu. „Nikdo se mě na nic takového neptal,“ říká majitelka již zmíněného domu v ulici Jana Zajíce Kateřina Ebelová. Když se proti dírám ve svém domě ohradila, nedostane tedy lešení žádné a o možnosti samonosné konstrukce bez děr v domě s ní nikdo nehodlá mluvit. Ačkoli se Metrostav dušuje, že firma dá po skončení prací vše do pořádku, nemá Kateřina Ebelová v ruce žádnou smlouvu a při zprávách, že se cena projektu z původních 22 miliard zvýší minimálně o dalších pět miliard, zůstává ke slibům Metrostavu skeptická, že nějaké peníze na opravy vůbec zbudou.

Firma však žádné dohody s majiteli objektů nepodepisovala a odvolává se na správce stavby, firmu Inženýring dopravních staveb (IDS). Její zaměstnanci však podle metody „mlčeti zlato“ neodpověděli novinářům ani na jeden z několika e-mailů požadujících vysvětlení. Nakonec sice mluvčí Josef Tomeček telefonicky odpovědi slíbil, od té doby měl však nepřetržitě vypnutý telefon. Jindy ovšem reagují zaměstnanci IDS velmi rychle. Den poté, co si Kateřina Ebelová v týdeníku Reflex na nečistý postup firem stěžovala, jí poslali e-mail se smlouvou o zabezpečení domu před dopady stavby a zároveň s prosbou „o urychlené vyjádření, neboť jde o záležitost, která velmi spěchá“.

Postavit ochrannou konstrukci proti padajícím kusům omítky je koneckonců dobrý nápad, nicméně v celém případu jde především o to, jak důvěryhodná je firma, která obyvatelům Letné kope rouru čtyřproudé dálnice třicet metrů pod jejich domy. Před dvěma lety se při ražbě dvakrát propadla zem v parku Stromovka, a ačkoli primátor Pavel Bém hřímal, že se zasadí o důkladné vyšetření, policie případ bez viníka uzavřela. Na dotaz, jak se Metrostav z chyby poučil, odpovídá mluvčí František Polák, že poučit se prostě není z čeho. „Při tunelování se může stát všechno.“ Jenže právě to možné „všechno“ a neochota komunikovat uvádí lidi na Letné do dlouhodobé nejistoty.

Zkušené neziskové organizace lidem však radí, aby i přesto vytrvali. „Bombardujte úřady, choďte na zasedání zastupitelstva a ukažte jim, že máte o své okolí zájem,“ vzkazuje Zora Kasiková ze sdružení Arnika. Ačkoli se lidé většinou začnou zajímat o své okolí, až když je vše rozhodnuto, což potvrzuje i projekt Blanka, není vše ztraceno. I když pohled na běžnou praxi tomu v následujícím příkladu nenasvědčuje.

Je tu hluk, neslyším

Práce probíhají sice hluboko pod zemí, obyvatelé Letné však vědí celkem přesně, co se pod nimi děje. Každý den v sedm hodin ráno slyší první odstřel břidlicového podloží a hrnky jim na polici poskočí během dne ještě několikrát. Když se hluk neúnosně stupňoval, poslala skupina obyvatel na pražský magistrát petici s žádostí o kontrolu. „Jsou zajištěna další šetření,“ stálo mimo jiné v odpovědi podepsané ředitelem odboru městského investora

Jiřím Tomanem

. Když však jdeme pátrat po tom, o jaké další kontroly se jedná, nenacházíme žádné uspokojivé vysvětlení. Ředitel Toman byl minulý týden mimo kancelář, jeho kolega Jiří Zeman odpověď sice sepsal, o žádném měření však neví a magistrátní koordinátorka pro kontrolu hluku potvrzuje, že žádná měření na popud magistrátu neproběhla.

Kontroly hluku při stížnostech obyvatel na stavbě provádí firma Pudis, nicméně její experti vyjeli pouze čtyřikrát (naposledy v loňském roce). Jestli se na základě slibu magistrátu občanům konalo nějaké další měření hluku, by mohla vysvětlit opět pouze firma IDS. O objektivitě výsledků kontrolní firmy lze pouze spekulovat, kvůli akciím na majitele nelze vypátrat vlastníka. Nicméně při letmém pohledu na seznam dokončených projektů je zřejmé, že firmy nejsou stavebními partnery poprvé. Shodná jména v představenstvech firem Metrostav a Pudis v devadesátých letech však mají jednoduché oficiální vysvětlení: je to prý „čistě profesní náhoda“.

Na příkladu hluku je vcelku jasně vidět, že v miliardovém projektu pro milion a půl lidí je menšina pouze nepříjemnou komplikací na cestě k cíli. U stížností na praskliny ve zdech vypadá situace podobně. Metrostav sice nejhorší díry zpevňuje traverzami a slibuje nápravu, nicméně kontrolní měření statiky, které obyvatelé Letné požadují, je pouze na několika málo místech. K výsledkům se ale opět nelze dostat.

Pátrání po zodpovědnosti končí velmi rychle, pražští politici nejsou k dostižení, magistrátní úředníci odkazují na stavební firmy a ty mlčí. „O peticích a odpovědích na ně se vůbec nedozvíme, to by si lidé museli podat podnět magistrátnímu kontrolnímu výboru,“ říká opoziční pražská zastupitelka za zelené Petra Kolínská. Nicméně neuspokojivá komunikace s občany ve spojení s tunelem Blanka se zatím ani z podnětu opozice vůbec neřešila.

Hledej pět rozdílů

Informace o vykáceném stromořadí, rozbourané barokní zdi nebo o zničeném parku s dětským hřištěm obyvatelé Letné sbírají a šíří na vlastní pěst. Magistrát i Metrostav považují svou povinnost informovat za splněnou poté, co svolaly několik veřejných setkání, kde lidé mohli klást písemné dotazy. Metrostav námitky proti chabé diskusi odráží větou, že každý měl před pěti lety šanci vyjádřit se ke stavebnímu řízení. O tom, že model, na kterém byly vidět vzrostlé stromy, automaticky obsahuje informaci, že Metrostav dnešní alej vykácí, chodníky zúží a vysadí stromy nové, však podle Ondřeje Mirovského z občanského sdružení Zachraňme Letnou nikdo tušit nemohl.

Ale právě v tomto případě se ukázalo, že lidé mají možnost zvrátit i uzavřená rozhodnutí. Petice občanů a zájem médií nakonec dokázaly stávající stromy zachránit.

Že má smysl ohradit se i zpětně, dokazuje také občanská iniciativa proti výdechu z tunelu. Obyvatelé domu v ulici Nad Královskou oborou se o skutečnosti, že před jejich domem budou z tunelu vycházet emise, dozvěděli až v momentě, kdy bagry začaly kopat díru. Nyní jednají se stavebními firmami alespoň o uměleckém ztvárnění betonového komínu. Šance mají velké, protože kompromis o zvýšení a zúžení výdechu si před dvěma lety vyjednali i obyvatelé Střešovic.

A je tu ještě jedna šance. V lednu si projekt prohlédla monitorovací mise UNESCO, aby posoudila vliv tunelu Blanka na pražské centrum a Pražský hrad. Výsledky své analýzy oznámí sice až na konci července, ale očekává se případné doporučení změn nebo varování před vyškrtnutím ze seznamu chráněných míst. Ačkoli města hrozby UNESCO mnohdy neberou vážně, Pražany by to mohlo vybudit k další aktivitě.