Když na sklonku tisíciletí newyorský hudebník Moby vysamploval pro svoje multiplatinové album Play nahrávku tradicionálu Run On, znělo to jako inovátorský mix tradiční americké hudby s prvky elektroniky. Krátce poté vyšla stejná skladba na posmrtné nahrávce Johnnyho Cashe American V: A Hundred Highways: skřiplavou něhou nasáklý hlas v ní účtoval se svým životem a text varující hříšníky, že ať dělají, co dělají, svému osudu stejně neutečou, působil v Cashově podání až mrazivě obnaženě a autobiograficky. Nyní Run On uzavírá novinkové album Toma Jonese Praise & Blame.
Čerstvý sedmdesátník jako kdyby prostřednictvím textu přeneseného do rozswingovaného aranžmá frivolně vzkazoval, že on zatím nebilancuje ani náhodou. Že má pořád kam běžet a žádná sukně si před ním ani v jeho pokročilém věku nemůže být jistá.
Nedělní kázání
Jones se na Praise & Blame zcela překvapivě rozešel s žánrem, v kterém si byl nejjistější. Opustil pop a na album zařadil z poloviny tradiční americké gospely, v druhé polovině sáhl po skladbách raných rock‘n‘rollových a bluesových zpěváků, kteří ještě nezapomněli na podobenství, jež slýchávali při nedělních kázáních. Mezi vybrané autory patří přední dáma gospelu „Sestra“ Rosetta Tharpe nebo bluesman John Lee Hooker. Ale nejde jen o archivní kousky: Praise & Blame otevírá předělávka Boba Dylana What Good Am I? z alba Oh…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
