I přes kamennou tvář hlavního hrdiny vzbudil ohlášený odchod guvernéra ČNB nebývalý rozruch. V diskusích o odchodu a možných nástupcích Zdeňka Tůmy by však neměl zapadnout ani inspirativní rozměr celého příběhu, spočívající v proměně ČNB z uplynulých let. Tůma po sobě totiž zanechává instituci, které se podařilo dramaticky zprůhlednit styl práce a udržet odstup od vlivu domácí politiky.
Otevřená banka
Centrální banka stála vždy trochu stranou pozornosti. Její práci rozumí v detailu jen hrstka odborníků, její rozhodnutí pociťuje obyčejný člověk jen hodně nepřímo. A stejně tak nikdy příliš nevyčníval ani její šéf. Technokrat, profesionál, chladný matematik – o devětačtyřicetiletém Zdeňkovi Tůmovi dnes ostatní bankéři hovoří jako o zdatném hledači kompromisů, který o své práci se zálibou vede dlouhé a složité diskuse. Pozornost si však ČNB zaslouží i ze strany „neekonomů“. Banka má dnes mimořádný vliv na tuzemské podnikatelské prostředí, Tůmovi se podařilo do jedné budovy soustředit i dříve roztříštěné úřady dohlížející na férové chování komerčních bank a pravidel, za jakých se tu například obchoduje s cennými papíry.
Klíčová je však především role ČNB v nastavování úrokových sazeb. Ve chvíli, kdy se ekonomika roztáčí až příliš rychle, dokáže zvýšení úroků přibrzdit inflaci, když je potřeba, právě ČNB uvolní do oběhu potřebný balík „volných peněz“ a tím hospodářství naopak rozhýbe.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
