Návrat do budoucnosti

Ti, kdo pamatují osmdesátá léta, mohou mít pocit, že se ocitli ve stroji času – někdo stiskl knoflík a hle, vítejte v minulosti! Setkání amerického prezidenta Baracka Obamy s ruským protějškem Dmitrijem Medveděvem v Praze tento čtvrtek totiž silně připomíná podobná setkání z období studené války. Rituál je tentýž: dva nejmocnější muži světa si sednou k lesklému, starožitnému stolu, aby před očima světové veřejnosti podepsali smlouvu, kterou se zavazují ke snížení počtu svých jaderných zbraní. A miliardy lidí na celém světě si oddechnou a hned se budou cítit trochu bezpečněji.

Anebo možná také ne. Při bližším pohledu se totiž nová dohoda mezi Washingtonem a Moskvou jeví jako trochu divný anachronismus: hrozbou pro svět totiž už dávno nejsou závody ve zbrojení mezi USA a Ruskem, ale nukleární zbraně v jiných státech, například v Íránu, Severní Koreji či Pákistánu. Tam existují politici nebo skupiny fundamentalistů, kteří k těmto zbraním mají nebo časem budou mít přístup a jsou dostatečně ideologicky zaslepení či šílení, aby je použili.

Je tedy autogramiáda Obamy a Medveděva jen pouhá show, anebo má smlouva o odzbrojení i dvacet let po konci studené války svůj význam?

Usilujeme o to, co už máme
„Neměli bychom novou smlouvu přeceňovat,“ říká profesor politologie Christian Hacke,…