Jak vysvětlit jeho význam v době, kdy tolik lidí tvrdí, že nepotřebuje číst knihy, zvlášť ty staré, a zároveň se cítí přitahováni světem politické moci? Klidně pro začátek oportunně: Peroutku, nepolitika píšícího bez opory mezi členstvem jakékoli strany, si předcházeli všichni vrcholní politici, které do roku 1948 zažil.
Masaryk mu proslulým finančním darem v roce 1924 umožnil vydávání Přítomnosti, týdeníku, jehož pozdějšími podobami prezident nebýval nadšen, ale který se vyvinul v nejvlivnější politicko-kulturní časopis první republiky. Beneš se Peroutkovi po léta svěřoval s nejtajnějšími myšlenkami a nakonec, před smrtí, ho (a nikoli Zenkla nebo někoho jiného z tehdejších stranických profesionálů) nazval „jediným přirozeným vůdcem státnického formátu“. Svou problematickou přízní Peroutku za protektorátu vyznamenal i státní tajemník
K. H. Frank
, který mu za to, že se vrátí z koncentráku a opět převezme novou (nacistickou) Přítomnost, slíbil všechno: život i svobodu. A po válce, v roce 1947, s Peroutkou dokonce popili také Gottwald se Slánským. I oni proto, aby zjistili, dostanou-li ho na svou stranu. Nepovedlo se.
Jeho individualita většinu z nich dráždila a zároveň se o ni prali. I ti největší odpůrci liberálních svobod mezi nimi zřejmě nějak, každý po svém, pochopili, v čem je cena vnitřně svobodného a nezávislého člověka. A že pokud ovládnou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
