Němci jsou uprostřed největší krize od konce druhé světové války sebevědomí a klidní. Jak je to možné? A co to znamená pro zářijové parlamentní volby?

Fotbaloví fanoušci se obvykle začínají na své mužstvo a jeho trenéra zlobit, jakmile začne mít špatné výsledky. Podobné to bývá i v politice s oblibou ministrů a předsedů vlád. Němci se ale v minulých měsících nad tuto logiku povznesli.

Jejich hospodářství se v prvním čtvrtletí roku 2009 smrsklo o sedm procent a letos zemi čeká nejhlubší recese od konce druhé světové války. Nejoblíbenější političkou přesto i po necelých čtyřech letech ve funkci zůstává kancléřka Angela Merkelová, její práci uprostřed největší krize od doby, kdy se do čela Německa vyšvihli nacisté, kladně hodnotí 78 procent Němců. Takové popularitě se ve své době netěšily ani legendy německé poválečné politiky Konrad Adenauer a Willy Brandt.

I lidé, kteří s křesťanskými demokraty jinak nesympatizují, chtějí, aby Merkelová po zářijových volbách pokračovala ve své funkci – přeje si to celých 58 procent Němců. Tato popularita je především výsledkem jejího konsenzuálního politického stylu, který odráží potřebu Němců po harmonickém, pragmatickém řešení problémů. Těží také ze skutečnosti, že její vládní partner z velké koalice, sociální demokracie (SPD), v minulých pěti letech…