O fotografii ani tak nejde

Když se fotograf Robert Vano (1948) začal počátkem devadesátých let objevovat v Praze (mimo jiné se pohyboval v prostředí agentury Radost a časopisu Post), občas se zmínil o knize, v níž prý popíše zážitky z „velkého“ světa. Propracoval se do něj po emigraci z rodného Slovenska. V USA se po svém útěku v roce 1967 nejprve uchytil jako kadeřník a vizážista, později i jako fotograf. Tvořil pro věhlasné módní žurnály za oceánem i v západní Evropě. Teď už dlouhá léta žije v Praze, kde mu vyšly fotografické publikace Love You From Prague a Boys And Roses. Byl prvním uměleckým ředitelem české mutace časopisu Elle, nyní působí v modelingové agentuře. Vano se otevřeně hlásí ke své homosexualitě a jeho volná tvorba z toho námětové čerpá – fotí zejména „kluky“.

Avizované vzpomínky Vano nikdy nevydal. Ze čtyřicátníka je dnes šedesátník a v knize-interview Někdy ráj, kterou s ním sepsal David Hrbek (1968), říká, že je to dobře, neboť to byl rukopis „hodně povrchní“. Tomu sebehodnocení lze věřit, protože rozhovor Někdy ráj je vyrovnanou reflexí člověka, který dost prožil a viděl.

Zanechat cosi trvalejšího

Rozhovor je vystavěn chronologicky. Dětství v Nových Zámcích s ministrováním v kostele, komplikované rodinné vztahy, perné hmotné podmínky, šikany na gymnáziu i od policajtů například kvůli vlasům,…