Člověk by příliš nečekal, že zrovna v sociálnědemokratickém Švédsku s tradičně silnou úlohou státu budeme svědky revolučního triumfu volného trhu. Nicméně právě ten se nyní odehrává ve švédských školách.
Reformy, které se začaly uskutečňovat v roce 1994, umožňují téměř komukoli, kdo vyhovuje základním požadavkům, aby si otevřel novou školu a nabral do ní děti na státní náklady. Příslušná obec pak musí škole zaplatit částku, kterou by jinak na vzdělávání každého takového dítěte vynaložila sama – 48 až 70 tisíc švédských korun (tj. 128 až 192 tisíc korun) ročně dle věku dítěte a umístění školy. Škola je povinna přijmout každé dítě, které přijde k zápisu, až do naplnění kapacity – nesmí uplatňovat žádná náboženská kritéria ani přijímací zkoušky. Za případné nadstandardní služby nesmí rodičům účtovat nic navíc, nicméně může vytvářet zisk.
Vzdělání z IKEA
Tyto reformy vyvolaly kontroverze zejména uvnitř sociálnědemokratické strany, která v době jejich zavedení byla netradičně v opozici. Byly by ještě kontroverznější, kdyby tehdy někdo tušil, jakou si získají popularitu. Za pouhých čtrnáct let vzrostl podíl soukromě vzdělávaných švédských dětí z pouhého zlomku procenta na více než 10 procent.
Na začátku reforem se předpokládalo, že většinu „nezávislých“ vzdělávacích institucí budou tvořit školy cizojazyčné (s vyučovacím jazykem angličtinou,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 54 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
