Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Jeden den v životě

Zenohyb

Na ulici pojmenované po malíři Jeneweinovi, asi v těch místech, kde dnes stojí penzion U Leopolda, byl po válce jakýs vybombardovaný dům. Nikdo těm ruinám nevěnoval pozornost, až šel jednou kolem pětiletý kluk a právě v té chvíli povylezl zpod dveří lísteček. Stálo na něm: „Pojď dál!“

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt
Autor fotografie: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt
Autor fotografie: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt

A zas jen tak mimochodem, další z novodobých brněnských legend a pověstí:

Na ulici pojmenované po malíři Jeneweinovi, asi v těch místech, kde dnes stojí penzion U Leopolda, byl po válce jakýs vybombardovaný dům. Nikdo těm ruinám nevěnoval pozornost, až šel jednou kolem pětiletý kluk a právě v té chvíli povylezl zpod dveří lísteček. Stálo na něm: „Pojď dál!“ Otevřel dveře a octl se před polozbořeným schodištěm. A tu povězme si, že kluk nevynikal jen inteligencí, uměl už číst, psát, počítat, nýbrž taky odvahou. Vystoupal po houpajícím se schodišti až ke dveřím, na nichž byl měděný plíšek se jménem: Zenohyb Souvztažný. A přede dveřmi další lísteček a obálka s penězi. Na lístečku stálo, co vše má nakoupit v nedalekém smíšeném zboží. Nakoupil, donesl a za dveřmi ho tentokrát čekala odměna. Ježek v kleci, hlavolam, po němž tenkrát kluci šíleli. A takhle už pak každým dnem. Ve smíšeném zboží nakupoval pro Zenohyba něco k jídlu a čekala ho vždycky odměna: verneovka, nějaký další hlavolam, učebnice šachu, Hugovi Bídníci, mapa hvězdné oblohy, encyklopedie. A řekněme si rovnou, že to byly dárečky určené k rozvíjení chlapcovy inteligence. Pak se ale jednou stalo něco zvláštního. Chlapec už sahal po připraveném lístečku, když zpod dveří do bytu, do něhož nikdy nevstoupil, se vysunula tlapa s drápy a stáhla lísteček zpátky za dveře, aby ho po chvilce vrátila s nějakou písemnou opravou. Ač chlapec vynikal odvahou, tentokrát se mu přece jen dušička smrskla, ale přesto vzal opravený lísteček a spěchal do obchodu. Ale příhoda s tlapou se už pak nikdy neopakovala. Však stalo se něco mnohem horšího.

Jednoho dne se hoch dozvěděl, že se bude s rodiči stěhovat do Pardubic. „Nezlobte se, pane Zenohybe, už Vám nebudu chodit na nákupy. Stěhuji se s rodiči do Pardubic. Mějte se moc hezky. Jan.“ To napsal na cedulku a vsunul pod dveře. A když se vrátil z posledního nákupu, čekal ho tam vedle šestadvacátého dílu Ottova slovníku naučného vzkaz: „Věnuj se jaderné mikroskopii krystalů. V ní jednou vynikneš. Z. S.“

Po mnoha letech se Jan vrátil do Brna. Spěchal na Jeneweinovu. Ale tam už samozřejmě nebyl ten polozbořený dům. Však taky ten kluk už taky dávno nebyl tím klukem. A jsem teď v pokušení prozradit vám celé jeho jméno. Ale řekněme si, že se to nesluší bez jeho svolení. Ale Jan je nám teď bohužel nedostupný. Je totiž v Ósace, na mezinárodní konferenci o jaderné mikroskopii krystalů.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 21/2008 pod titulkem Zenohyb