2008-905-mobr-jungwirthnahled.jpg
2008–905-mobr-jungwirthnahled.jpg • Autor: Respekt

2008-905-vobr-jungwirth.jpg
Fotografie: Pavel Jungwirth – Autor: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt

Mezi evropskými vědci patří k dobrému tónu si čas od času postesknout, jak je americká věda přece jen lepší. Obvykle pak následuje mírně závistivá poznámka o tom, že není divu, vždyť za oceánem dávají na výzkum mnohem více peněz. S prohlubující se finanční krizí a slábnoucím dolarem však tento argument přestává platit a pro velké peníze si dnes vědci stále více jezdí mimo USA; ani ne tak do Evropy, jako spíše do Asie.

Fakt, že Američané stále hrají ve vědě první housle, je dán ještě něčím jiným: umí si vědu lépe zorganizovat. Dobře je to vidět na způsobu rozdělování peněz. Grantové agentury, přes které v USA prochází nejvíce prostředků na výzkum, podporují jednotlivé vědce s projekty, které si tito vědci sami vymyslí. Hlavním kritériem hodnocení jsou přitom vědecké kvality jak návrhu, tak badatele. Jen čas od času americká vláda pod tlakem rozhodne, že je urgentně třeba nasměrovat výzkum určitým směrem, a věnuje pak nárazově prostředky na velké projekty jako Manhattan (atomová bomba), Apollo (let na Měsíc) nebo nejnověji válka s terorem.

V rámci EU je zvykem postupovat jinak. Základní prostředek vědecké politiky Bruselu tvoří takzvané rámcové programy. Ty zastřešují financování velkých mezinárodních projektů, na kterých se podílejí i desítky laboratoří. Kromě vědeckých kritérií se uplatňují i politická. Týmy, které chtějí peníze získat, se musejí přizpůsobit tomu, co v evropské vědní politice právě „frčí“. V rámci stmelování Evropy je také důležité správně namíchat vědce z bohatých a méně rozvinutých zemí EU.

Evropané se nyní snaží od Američanů poučit, jak dělat věci efektivněji, a začínají se zaměřovat i na jednotlivce. V loňském roce začala pracovat Evropská výzkumná rada, která rozděluje individuální granty nejlepším vědcům. Jako zahřívací kolo vyhlásila loni projekty pro mladé badatele. Možnost získat až dva miliony eur byla natolik lákavá, že došlo okolo deseti tisíc přihlášek. Peníze přitom stačily jen na asi 300 projektů, takže konečný výběr tak trochu připomínal loterii. V těchto dnech se uzavírá druhé kolo, tentokrát bez věkového omezení. Zájem je opět velký, a úspěšných proto nebude více než 10 % uchazečů.

Nový grantový systém Evropské výzkumné rady, který začíná být populárnější, než se jeho zakladatelé odvažovali doufat, tak ukazuje cestu k efektivnější evropské vědecké politice. Aby však opravdu mohl něco změnit, bude třeba do něj vložit řádově více peněz.

Příští týden píše Jiří Suk

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte