Drolení států nevede ke svobodě
Evropa se v mnohém stmeluje, hranice mezi státy Unie měknou, byť mnoho integrační práce zbývá i nejméně pro desítku dalších generací.
Zdenek Slouka
(1923) je profesorem politologie. Byl politickým analytikem při americké okupační armádě. Přednášel na New York University, Columbia University, dále na univerzitě ve Washingtonu a na Lehigh University v Pensylvánii a naposled na Univerzitě Karlově. Od roku 1992 žije trvale v Praze.
Evropa se v mnohém stmeluje, hranice mezi státy Unie měknou, byť mnoho integrační práce zbývá i nejméně pro desítku dalších generací. Současně se státy v evropském kruhu i jinde drolí, jejich části se odštěpují nebo se snaží odštěpit a změnit v nové, pevně ohraničené suverenity. Kosovo. Rozdělí se Belgie vedví? Nemá vzniknout Baskiland, aby byl v tom koutě Španělska pokoj? Republika Tibet? Nevešel by se Tamililand do koutu ostrova Srí Lanka?
Co je vlastně lepší, integrace, nebo fragmentace? Nebo to jde dohromady? Je to zapeklitá věc, a ani sám prezident nám nepomůže. Nejdříve se usnesl, že nikoliv integrace, ale fragmentace je dobrá, neboť vytváří svobodu. Leč spojení těch dvou pojmů se mu jaksi vymklo, pak se mu znelíbila fragmentace Srbska odštěpením Kosova, a dál toho nechal stejně jako lidských práv, nedařilo se mu tam ani tam, a raději se přichytil klimatu.
Stmelování
Integrace unijní Evropy je bezpochyby rozumný a nevyhnutelný směr. Však to taky vzalo nějakých těch válek, než se Evropanům rozbřesklo. Dnes je možno považovat unijní Evropu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 52 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
