Celebrity a realita

Sníh s deštěm, vítr, lezavo, tma. Na rudém koberci pózují hvězdy první velikosti: Cameron Diazová, Kate Blanchettová. Odhalená záda, promodralá kůže. V médiích to vypadá oslnivě, v reálu je to k smíchu. „Zvedněte prosím ruku, kdo máte vedle sebe volné místo, aby se do sálu vešli i vaši kolegové,“ naléhají volontéři před každým filmem. A z novinářů, kteří jinde pořádají závody v bezohlednosti, se tu rázem stávají dámy a pánové. I tahle vstřícná tvář je jednou z podob Berlinale.

Všude vládne berlínský smysl pro „kulturu pro všechny“. V pasážích na Potsdamer Platz se prodávají lístky do kin rozsetých po celém městě. Nikdo nečeká zbytečně, organizace je dokonalá. Dvě stě tisíc diváků, dvacet tisíc účastníků a masivní návštěva světových celebrit dělají z Berlína každoročně vděčný mediální podnik evropské zimy. Bylo tomu tak i při sedmapadesátém ročníku filmové přehlídky, který skončil před týdnem.

Jednooký král mezi slepými

Hlavní soutěž sršela slavnými jmény, a byly jí proto plné noviny, jenže zblízka to vypadá trochu jinak. Eastwoodovy Dopisy z Iwo Jimy líčí americkou invazi na japonské ostrovy z perspektivy obránců – ohlušující detonace, bojové scény a nuda. O mnoho lepší je francouzský snímek Svědci o skupině přátel zaskočených roku 1984 epidemií AIDS. Ale senzace to není.

Tu do soutěže vnesla belgická tragikomedie Irina Palm s Marianne…