Barokní detektivka jménem Cítoliby

Když loni Zdeněk Šesták dostal ocenění Nadace Václava a Dagmar Havlových, médii proletěla krátká zprávička o uznání pro osmdesátiletého muzikologa a skladatele. Dost málo na to, že za příběh z městečka Cítoliby, středobod jeho životního zkoumání, by možná někteří producenti zaplatili pořádné sumy. Začíná v osmnáctém století a naší doby se dotýká fakticky i duchem. Soundtrack k tomuhle nikdy nenatočenému filmu nyní vydal Supraphon: je to krabice se čtyřmi kompakty nazvaná Musica Antiqua Citolibensis.

Jen počkej, Schwarzenbergu

Cítoliby leží pár kilometrů od Loun a Zdeněk Šesták se tu narodil. Už za studentských let, když hrál v místním kostele, narazil nahoře na kůru na tajemnou krabici s notovými rukopisy. Časem mu přibývaly indicie. Tu hudbu psali místní. Autorů bylo podezřele mnoho. A v historických dokumentech se o nich při troše práce dají najít uznalé zmínky. Co se to v Cítolibech kdysi dělo?

Šesták následující desetiletí odkrýval příběh z panství hraběcího rodu Pachtů. „Chtěli se prostě reprezentovat,“ opáčí na otázku, proč Pachtové začali v 18. století významně podporovat hudebníky. Byli o poznání chudší než jejich sousedé Schwarzenbergové či Questenbergové. Rozhodli se nekonkurovat jim přes architekturu nebo jiné hmatatelné kulturní statky, ale donkichotsky přes hudbu. Tu měli tradičně rádi, vždyť generál Pachta byl pražským…