Po osmnácti letech
Nad cestou, kterou jsme za těch osmnáct let urazili, a nad výsledkem, jehož jsme se dobrali, má podle našich výzkumů polovina lidí smíšené pocity, čtvrtina vyslovuje uspokojení, čtvrtina je naopak nespokojena.
Jan Hartl
(1951) vystudoval sociologii, politologii a filmovou vědu na UK. V letech 1975–1989 působil v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV. Na jaře 1990 spoluzaložil Středisko empirických výzkumů (STEM), první soukromou sociologickou firmu, kde je dodnes ředitelem.
Těžko říci. Nad cestou, kterou jsme za těch osmnáct let urazili, a nad výsledkem, jehož jsme se dobrali, má podle našich výzkumů polovina lidí smíšené pocity, čtvrtina vyslovuje uspokojení, čtvrtina je naopak nespokojena. Je to velmi podobné rozložení nálad na počátku devadesátých let, kdy síly komunistů a jejich odpůrců také tvořily po čtvrtině obyvatelstva, část se o nic nezajímala a zbývající téměř polovina se vlažně podle okolností stavěla tu na jednu, tu na druhou stranu.
Proč jsme se důsledněji nezbavili komunistického dědictví, proč se nám nedaří zavést řád a pořádek ve věcech veřejných, proč si čtyři pětiny lidí stěžují na úpadek morálky a ztrátu slušnosti mezi lidmi? Odpovědí by asi bylo více, ale jedna je důležitá a dosti přehlížená. V zemi, kde každý čtvrtý či třetí dospělý člověk byl alespoň na čas členem KSČ a mezi řídícími pracovníky a lidmi ve státní správě to byl téměř každý druhý, bylo přece vypořádání se s komunismem krajně nepraktické. Stejně tak nepraktické bylo nastolit důsledná a poctivá pravidla hry, když se přesunovalo tak obrovské množství majetku.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 52 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
