Po inteligentních zbraních inteligentní vojáci

K vítězství je nutná krajní zdrženlivost a trpělivost nebo krajní brutalita.Vzpoury jsou tak staré jako moc sama a totéž přirozeně platí i pro jejich potlačování. Před téměř dvěma tisíci lety židovští radikálové, takzvaní zélótové, pozvedli zbraně proti tehdejší největší světové velmoci a terorizovali ty, které podezřívali ze spolupráce s ní. Římané si s povstáním v Palestině poradili starými známými metodami – srovnali se zemí každé město, které se jim postavilo na odpor, se zajatci zacházeli tak, že mnoho lidí ve strachu před římským zajetím raději spáchalo sebevraždu, a v roce 70 n. l. vyrabovali a zbořili velký jeruzalémský chrám. „Zatímco svatostánek hořel,“ píše Josephus Flavius,„loupili vše, co jim přišlo pod ruku, a zabili deset tisíc z těch, kterým se nepodařilo utéci… Děti a starci, lidé světští i kněží, ti všichni byli zabiti týmž způsobem.“

Na rozdíl od Římanů za sebou moderní západní armády nemohou zanechat spálenou zem a říkat tomu mír. Moderní války jsou složitá záležitost, která se děje „mezi lidmi“, a jak nedávno uvedl náčelník generálního štábu britské armády sir Richard Dannatt, také „před reflektory médií a ve stínu expertů na mezinárodní právo“. Ve dvacátých letech v Iráku začala britská armáda průkopnicky používat „vzdušné…