Chudák igeliťák

Hraje romantická hudba a po moři běží vlnky. Náhle něco připlachtí. Na vodní hladinu se snáší pytlík, něžný jako sněhová vločka. Tak začíná film Vzkaz ve vlnách. Dále už přituhuje. Jsou tady pláže ověšené pytlíky, smutná želva, pomalu se dávící sáčkem, pošlí albatrosi s žaludky plnými plastu. „V jednu chvíli jsem musela vypnout kameru a rozbrečela jsem se,“ řekla později kameramanka Rebecca Hoskingová serveru BBC. Nezůstala jen u slz. Ve městečku Modbury na jihu Anglie přesvědčila všechny obchodníky, aby přestali používat plastové sáčky a nahradili je látkou nebo bioplasty. Zapadlé městečko Modbury se letos na jaře ocitlo v celostátních novinách. Stalo se prvním „městem bez sáčků“.

Podobná opatření byla letos zavedena také v dalších zemích. Igelitové sáčky mají zakázány prodejci v San Francisku, koncem roku začne platit zákaz v Paříži. Londýňané právě hlasují, zda by si přáli na tašky uvalit zvláštní daň, jaká platí například v Irsku. Tam platí výrobce zvláštní poplatek 0,22 eura za kus; za čtyři roky se spotřeba snížila z 328 na 31 kusů na osobu ročně.

Také v Česku nastaly igelitkám špatné časy. Interspar si dovezl tašky, které nejsou z polyetylenu, ale z bioplastu z bramborového škrobu. Budou stát stejných devět korun.

V Albertu či v H&M zavádějí papírové sáčky. Tašky z Marks&Spencer zdobí nápis „Vyrobeno ze 100% recyklovaného plastu“.…