Co se čte v Respektu

Neberte to jako malou domů ani jako povinnou kolegiální výpomoc. Markéta Pilátová má sice svůj kumbálek, ze kterého řídí zahraniční rubriku, jen pár metrů přes chodbu od stolu, na kterém vznikají tyhle věty, a křest její knížky Žluté oči vedou domů se stal v naší redakci hlavní společenskou událostí minulého týdne. Nicméně, jak Markéta píše na počátku svého vyprávění: „V malé Praze, kde je všechno dané stovkami lidských vztahů, mraveništěm konexí a známých tváří, se člověk musí vmáčknout do vymezeného prostoru a naučit se v něm přežít.“ Knížka je to útlá, ale příběhů a osudů se do ní téhle hispanistce vešlo až nečekaně hodně. Čtenář to má pak nad stránkami s oním přežíváním na pár hodin zase o něco snazší. Fakt.