O vrazích za volantem a kamarádech v éteru
Bodový systém a nová pravidla silničního provozu jsou dobré řešení.
Bodový systém a nová pravidla silničního provozu jsou dobré řešení. Selhávají však proto, že chybí vymahatelnost jejich dodržování.
Na českých silnicích přibývá tragédií. Tisícům maniakálních řidičů, kterým před rokem při výstražné policejní rojnici během zavádění nových silničních pravidel trochu spadl hřebínek a téměř měsíc jezdili výrazně slušněji, během posledního roku otrnulo, oklepali se a erekce hřebínku se jim nejen navrátila, zduřel jim dokonce do dvojnásobných rozměrů.
Pravidla jsou zbytečně přísná, jsou zbytečná, bodový systém nefunguje, nehod i mrtvých přibývá, za všechno můžou pravidla! Lamentace na ně slyšíme ze všech stran. Ti, co je kritizovali od samého začátku, si načechrávají peří, obhájcům a zastáncům naopak docházejí argumenty a vypadají čím dál víc zplihle a ovadle.
Jenže já se nějak nemůžu zbavit pocitu, že si všichni udělali z nových pravidel jenom vhodného obětního beránka, kterého s nadšením roztrhají, sežerou, oberou kostičky a zatančí mu na hrobě. Přitom zákony samy jsou v tom nevinně, troufám si stále tvrdit, že přes chyby, které se dají poměrně snadno napravit, jsou pravidla dobrá a bodový systém správný. Systém jako takový, nosná myšlenka, ty jsou správné. Problém je totiž jinde: v zajištění vitálních funkcí nastaveného systému.
Když bychom si vymysleli zákon proti zlodějům, který nařídí každému, kdo ukradne slepici nebo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
