Soutěžit o ledvinu? Šla bych
Ach, jak jednoduché je být morální, když jste zdravý! To byla má první myšlenka, když jsem slyšela o holandském programu a o pobouření, které vyvolal zápas na život a na smrt o jedinou ledvinu.

Slavenka Drakulić
(1949) je spisovatelka a novinářka. Žije ve Stockholmu a v Záhřebu. Česky vyšly její knihy esejů Jak jsme přežili komunismus a Ani mouše by neublížili. V současnosti pracuje na knize o transplantacích. (K otištěnému textu je třeba dodat, že autoři zmíněné reality show, poté co jejich záměr vyvolal kontroverzní reakce, prohlásili, že soutěž o lidskou ledvinu byla fiktivní.)
Ach, jak jednoduché je být morální, když jste zdravý! To byla má první myšlenka, když jsem slyšela o holandském programu a o pobouření, které vyvolal zápas na život a na smrt o jedinou ledvinu. Jak strašně jednoduše se dá říct: Je potupné muset bojovat o život, je špatné udělat z toho televizní program, to se nesmí, já bych se na něco takového nikdy nedala!


Když mi začaly selhávat ledviny, bylo mi jednatřicet, měla jsem malé dítě a žila jsem v Jugoslávii. Tehdy, v roce 1980, mohl jít na dialýzu jen jeden z pěti pacientů. Ostatní čtyři zemřeli. Přístrojů na dialýzu bylo málo, člověk se mohl považovat za šťastlivce, pokud se mu vůbec podařilo se k němu dostat, o transplantaci ani nemluvě. Přesně si pamatuji své zoufalství, když mi poprvé vyčistili krev. Měla jsem pocit, že jsem odsouzena na smrt, bez soudce, bez poroty a bez toho, že bych spáchala nějaký zločin.
Léta čekání
Poznala jsem ženu, která spáchala sebevraždu, protože už přestala snášet…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.









