Žádáme volby! Ale kdy?

ODS má za sebou hodně zvláštní kongres – vítězům, kteří dnes nemají v české politice konkurenci, připadl úkol vybrat pro sebe to nejlepší ze špatných řešení. Kongres přehledný a předvídatelný ve své volbě jediného kandidáta na předsedu, a zároveň roztříštěný a občas nesrozumitelný v debatách a rozhodnutích o dalším směřování strany.

Dvě skupiny

Na svém posledním velkém srazu před rokem v Brně si ODS vyzkoušela novou image otevřené strany: všude plno očekávání, sebedůvěry a smíchu nad odlehčeným spotem Filipa Renče o Indianu Jonesovi prchajícím z temné jeskyně KSČSSD po modré značce. Útulné brněnské divadlo vystřídal minulý víkend hranatý funkcionalismus Vele-tržního paláce a šedivé betonové cihly ve velkém sále, kde pár dní před zásadním setkáním ODS duněl taneční festival Electronic Beats.

Z opozičního vůdce Mirka Topolánka se od minulé sešlosti stal premiér, za zády mu na předsednických stupíncích seděla tlupa ministrů, ve foyer se rozdávala brožurka „Co stihl Topolánkův kabinet za 38 dní“, každý druhý řečník připomínal šňůru letošních volebních vítězství – a přesto byla čela většiny ze 450 delegátů zkrabacená. „Je to zatím takové rozpačité,“ krčil v sobotu brzy odpoledne rameny českobudějovický primátor Juraj Thoma a jeho kolegové mu dávali za pravdu. Nikdo totiž neměl po ruce jednoduché řešení dilematu, před které stranu postavila…