Čunkovo kouzlo

V Česku se často volá po nových tvářích v politice, nové naději, která vytlačí staré matadory, příliš spjaté se starými chybami. Pan Jiří Čunek jednou z takových nových tváří je. Úspěšný komunální politik, oblíbený lidovecký starosta ve Vsetíně. A od této soboty také nový senátor se suverénním vítězstvím nad svými rivaly. Čím se o to pan Čunek zasloužil? Už dříve si získal pozornost zajímavými nápady – zavedl třeba systém hodnocení škol, tím se ale volby do Senátu nevyhrávají. Důležitá je jiná věc: stěžejním bodem Čunkovy agendy se stalo zúčtování s tzv. nepřizpůsobivými lidmi. Pan Čunek ho pojmenoval („nemám rád parazitování na společnosti, kdo nechce pracovat, ať umře hlady“) a pak se pustil do řešení. Nutno dodat k radosti spoluobčanů, protože všichni vědí, o koho jde: o vsetínské Romy. Teď se Jiří Čunek stává důležitým politikem s celostátní působností a dokonce ambicí kandidovat na předsedu lidovců. Řekněme proto otevřeně: Jiří Čunek nesmí na svém tažení do celostátní politiky vyhrát, a čím dřív z ní odejde, tím lépe.

Do ghett

Se situací romské menšiny v porevolučním Česku to jde z kopce. V prvních letech to byly nenápadné náznaky problému: nepouštění Romů do restaurací nebo na koupaliště, automatické posílání jejich dětí do zvláštních škol, nápadný růst nezaměstnanosti či romské kriminality. Stát na zpočátku jen novinářská varování odpovídal vždy stejně …