Sherlock Holmes v Osvětimi

„A co byste chtěl vidět?“ zeptala se paní v osvětimském archivu cizokrajné návštěvy. Ta otázka připadala Robertu Janu van Peltovi trochu nesmyslná. Každý historik, který se chce něčeho dopátrat, přece nejprve studuje katalog – aby věděl, jaké dokumenty vlastně sbírka obsahuje. Požádal tedy o něj. „Žádný katalog nemáme,“ zavrtěla hlavou archivářka. Zaražený kanadský vědec, který do Polska přijel bádat krátce před pádem železné opony, chvíli přemýšlel a pak odpověděl: „V tom případě chci vidět všechno.“

Klíč pro cizince

Má šedesát let po válce ještě cenu číst novou knihu o Osvětimi? Po Rudolfu Vrbovi, Primo Lévim, Raoulu Hilbergovi, Jehudovi Bauerovi a desítkách dalších autorů si čtenář může myslet, že všechno podstatné o holocaustu už bylo napsáno. Dílem je to jistě oprávněná představa, ale právě případ van Pelta, jehož knihu Osvětim. 1270 až současnost (napsal ji spolu s americkou historičkou Debórah Dworkovou) právě česky vydalo nakladatelství Argo, ukazuje, že může být mylná. Netušené souvislosti, do nichž autoři nejznámější vyhlazovací tábor staví, naznačují, že mnoho důležitých informací nám dodnes uniká.

K tématu holocaustu se rodilý Holanďan dostal oklikou, ale právě té vděčí za svou originalitu. Historik architektury van Pelt se zajímal o etiku svého oboru, a to ho přivedlo k zájmu o nejhrozivější stavbu lidských dějin, v…