Ten snímek je trochu k neuvěření: mladý muž s fotoaparátem stojí uprostřed ulice a zamyšleně pozoruje motýla, který mu sedí na prstu. Kouzlo téhle chvíle ale nevyčaroval žádný počítačový program, fotografa Wernera Bischofa tak v roce 1950 na pařížském Montmartru zachytil kolega z agentury Magnum Photos. Tou dobou už švýcarský reportér devět let cestoval světem a zbývaly mu ještě další čtyři roky – než se jeho džíp zřítí do propasti v peruánských Andách. Na snímku, jehož obrovská zvětšenina uvítá diváky v průčelí Bischofovy rozsáhlé retrospektivy v pražském Obecním domě, fotograf vypadá, jako by si ve svém překotném životě právě vybral krátký oddechový čas.
Ven z ulity
Ti, které bohové milují, umírají mladí. Okřídlená věta na Wernera Bischofa sedí dokonale a neilustruje jen jeho nesporný vizuální talent. Vyšší přízeň jako by provázela i fotografovy životní kroky, které se skládají v příběh inspirativní vnitřní proměny člověka 20. století.
Vyrůstal ve 20. letech v harmonickém prostředí švýcarského venkova, odmala měl rád přírodu, chodil po horách, lyžoval, maloval. Zatímco nad Evropou se stahovaly černé mraky nacistické katastrofy, Werner v oáze neutrálního státu vystudoval uměleckoprůmyslovou školu a plnil si jeden životní sen za druhým. Okouzlen avantgardisty meziválečné epochy si zamiloval výtvarnou abstrakci, fotografoval kompozice ze šnečích ulit, mušlí nebo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
