Kulturní tip
Z umělců, kteří se ještě dnes hlásí k surrealismu, je Jan Švankmajer určitě nejvýraznější. I proto, že své výtvarné a filmové představy, jež v duchu zásad surrealismu čerpají z podvědomých asociací, sexuálních tužeb či nejtemnějších obav, nebere tak docela vážně a svá témata strhává v grotesku. Tento čtvrtek se po pěti letech vrací na filmové plátno se snímkem Šílení.
Z umělců, kteří se ještě dnes hlásí k surrealismu, je Jan Švankmajer určitě nejvýraznější. I proto, že své výtvarné a filmové představy, jež v duchu zásad surrealismu čerpají z podvědomých asociací, sexuálních tužeb či nejtemnějších obav, nebere tak docela vážně a svá témata strhává v grotesku. Tento čtvrtek se po pěti letech vrací na filmové plátno se snímkem Šílení. Vymyslel mu žánrové označení „filozofický horor“ a jako obvykle v něm mísí hrané a animované prvky. Hlavní postavou je mladý muž jménem Berlot, který se jednoho dne seznámí s podivným Markýzem (předlohou mu byl sám Markýz de Sade). Je svědkem otřesných sexuálních orgií na Markýzově zámku a pak i vtažen do dění v hrůzostrašném blázinci, kde si lékaři a pacienti vyměnili role. Cesta k tomu stát se bláznem je otevřená…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
