Knihy

Má cenu číst paměti, které vyjdou v překladu až padesát let po napsání? V některých případech ano a kniha Whittakera Chamberse Svědek je důkazem. Chambers byl komunistickým špionem a vypovídal v padesátých letech proti svému spoluvyzvědači Algeru Hissovi, vysokému úředníkovi na ministerstvu zahraničních věcí USA, který se účastnil Jaltské konference či založení OSN. Hissův proces a výslech před Výborem pro neamerickou činnost tehdy rozštěpil Ameriku – na pokrokovou, demokratickou, která nevěřila v jeho vinu, a na konzervativní, republikánskou, pro niž byl vinen. Tohle rozdělení je už pryč a Hissova vina byla nezvratně dokázána. Chambersovy memoáry ale zůstávají zajímavým pohledem na to, jak snadné je podlehnout svodům radikální ideologie, jak těžce se z nich dostává a jak bolestné je vyrovnat se se svou vinou a svědčit proti bývalým přátelům. Knihu doplňuje samostatná studie maďarské historičky Márie Schmidtové, která překvapivě interpretuje politické procesy ve východní Evropě padesátých let jako snahu vytvořit protiváhu odhalení sovětských špionů na Západě.

Letos pětasedmdesátiletá

Toni Morrisonová

byla první spisovatelkou, která do literárního zpracování údělu amerických černochů vnesla ženské hledisko. V češtině jsme mohli číst všechny její důležité knihy. Nyní vychází v překladu poslední próza Morrisonové,

Láska

z roku 2003 –…