Štěstí, že máme Slámu

Cestou z předpremiérové projekce člověk těžko skrývá nadšení: film Štěstí, který jde do kin tento čtvrtek, je suverénně jedním z nejvydařenějších českých snímků dekády. Režisér Bohdan Sláma se v něm prokousal na dřeň současného Česka a vystavěl civilní drama jeho problémů i nadějí. A přitom je to film o lásce.

Druhý pokus

Scenárista a režisér Bohdan Sláma (38) ušel za posledních pár let slušný kus cesty. Mezinárodní úspěchy jeho debutu Divoké včely z roku 2001 (především hlavní cena z prestižního nezávislého festivalu v Rotterdamu) sice svědčily o výrazném talentu, ale našinec ve filmu při vší snaze našel jen dobře známé ingredience české kinematografie, obohacené vykořeněnou atmosférou polistopadové vsi. Formanovská poetika, plácání se v kruhu, komediální bizarnost lidských osudů – tenhle obraz postkomunistické zóny se možná pořád ještě dobře prodává na Západě, doma je ale nekonečné ujišťování o tom, že jsme tady všichni zamrzli v šedesátých letech, přinejmenším únavné.

Jenže Sláma nepůsobil jako nějaký salonní epigon české nové vlny. Intuitivní chlapík s vizáží lesního muže, který kašle na sebeprezentaci, kategoricky odmítá natáčet reklamy, a aby opravil dům na venkově a uživil kopu dětí, raději přes léto dře na statku v Německu. A do toho všeho bere natáčení filmů tak vážně, jako by šlo o život. Svůj druhý snímek Štěstí vytvářel Sláma několik let a tohle všechno…