O Sudety, jejich historii, krajinu a společnost se Petr Mikšíček (1977) intenzivně zajímal už během studií na Filozofické fakultě UK v Praze. Stal se členem a později místopředsedou sdružení Antikomplex, které se věnuje reflexi česko-sudetských vztahů, připravoval fotografický projekt Zmizelé Sudety. Letos má opravdu napilno: v květnu mu vyšel cestopis Sudetská pouť aneb Waldgang, na září chystá vydání rozsáhlé publikace Znovuobjevené Krušnohoří a do Vánoc stejnojmennou výstavu v Božím Daru. Po vzoru Bohuslava Blažka pro své aktivity razí termín sociální ekologie.
Ochránit zbytky
O čem bude váš nový projekt?
V knize Znovuobjevené Krušnohoří jsou texty a hlavně fotografie, které jsem společně se svým otcem pořizoval od ledna 2005 do konce letošního května. Metodologie vychází z výstavy a knihy Zmizelé Sudety: porovnáváme různá místa v Krušných horách, jak vypadala kdysi a teď. Tentokrát už v barvě a na mnohem lepší fotoaparát. Rád bych vyvedl z omylu ty, kdo si myslí, že Krušné hory se musí objet obloukem, že je to zničená měsíční krajina. Chci ukázat, že jejich západní část je docela dobře srovnatelná se Šumavou; jsou tam nádherná místa, vhodná pro rekreaci.
Jste místopředseda občanského sdružení Antikomplex, které se zabývá česko-německými vztahy. Proč „antikomplex“? Kdo má komplex a z čeho?
Do sdružení jsem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
