Programové prohlášení vlády Jiřího Paroubka je ambiciózní plán, který si klade realistické cíle. To je na něm sympatické, jenže v tuto chvíli už jde o víc než jen o sled chytrých programových návrhů. Paroubkův kabinet je už třetí, který dodala ČSSD za poslední tři roky, a musí usilovat nejen o důvěru poslanců, ale i veřejnosti. Což pravděpodobně bude ta nejobtížnější výzva.
Na cestě ze spálené země
Při četbě programu staronové vlády se nelze ubránit celkem pozitivnímu dojmu. Nese se v duchu reforem, vstřícnosti k životnímu prostředí, vzdělání, ale i podnikání. Je proevropský a stáčí se k neideologickému „středu“, kam dnes na kontinentu míří moderní sociální demokracie.
Programu kabinetu s účastí ČSSD je zapotřebí věnovat pozornost mimo jiné proto, že je zřejmě na dlouho poslední, který budeme moci číst. Ačkoli to tak v tuto chvíli vůbec nevypadá, učinila sociální demokracie za posledních deset let velký oblouk pozitivním směrem. Ze strany, která hovořila o kapitalismem „spálené zemi“, kde je téměř každý podnikatel škodnou, která se stavěla proti vstupu do NATO, odmítala privatizovat státní podniky, slibovala žít na dluh a státní kasu chtěla naplňovat odíráním bohatých a úspěšných, se přehoupla v partaj, která zajímavě přemýšlí o dopadech globalizace, škrtá státní dluh, snižuje daně, podporuje Severoatlantickou alianci a plánuje modernizaci země.
Právě při zasazení dnešního programu do kontextu uplynulých deseti…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
