Co se děje ve světě
Pod Akropolí se oslavovalo. Staví se tu nové muzeum od švýcarsko-amerického dekonstruktivisty Bernarda Tschumiho (na snímku) a důvodem k radosti byla skutečnost, že stavba s ročním zpožděním pokročila nad základy. Co na tom, že budova měla být hotová už před loňskou olympiádou, tohle zpoždění zdaleka není jedinou specialitou projektu. Pod Akropolí vzniká opravdu nejpostmodernější muzeum na světě – chybí mu totiž hlavní exponát.
Pod Akropolí se oslavovalo. Staví se tu nové muzeum od švýcarsko-amerického dekonstruktivisty Bernarda Tschumiho (na snímku) a důvodem k radosti byla skutečnost, že stavba s ročním zpožděním pokročila nad základy. Co na tom, že budova měla být hotová už před loňskou olympiádou, tohle zpoždění zdaleka není jedinou specialitou projektu. Pod Akropolí vzniká opravdu nejpostmodernější muzeum na světě – chybí mu totiž hlavní exponát.
Tím lákadlem má být sochařská výzdoba Parthenonu, chrámu panenské bohyně Athény z 5. století před naším letopočtem. Poklad zmizel z Athén na počátku 19. století, kdy se britskému velvyslanci u Vysoké porty lordu Elginovi podařilo v Istanbulu získat listinu, podle níž si směl z Akropole odvézt „nějaké kameny s nápisy a reliéfy“. Nakonec si odvezl 200 beden basreliéfů, které vytvořil nejslavnější řecký sochař Feidias. Po návratu do Anglie se ale dostal do finančních nesnází a umělecký poklad pak od něj hluboko pod cenou koupilo Britské muzeum. Od roku 1816 je jedním z jeho nejcennějších exponátů. Elginovo rabování Akropole ve svých básních ostře napadl už jeho současník lord Byron a v moderní historii s touto kauzou spojila své jméno populární herečka a posléze řecká ministryně kultury Melina Merkuriová. Volání po „návratu soch pod modré atické nebe“ ale Britské muzeum pravidelně odbývalo otázkou: „A kam je dáte, aby vám je znovu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
